Vyberte nejlepší DISKOPŘÍBĚH

Michal David a Martin Hájek vám každý pátek a sobotu servíruje tu nejlepší muziku v pořadu Diskopříběh.

Poslali jste do pořadu DISKOPŘÍBĚH svůj příběh, nebo historku? Nebo jen posloucháte a rádi byste chtěli udělat radost těm, co se zúčastnili a poslat jim hlas? Přinášíme vám přehled všech odvysílaných příběhů a tři s největším počtem hlasů získají hlavní cenu partnera Diskopříběhu – automatický (robotický) vysavač.

Hlasujte pro vámi vybraný příběh buď na adrese diskopribeh@kiss.cz, nebo SMSkou ve tvaru Kiss mezera MD mezera a název příběhu na číslo 900 09 06. (cena smsky je 6,- Kč)
Hlasovat můžete z jedné emailové adresy a telefonního čísla jen jednou, avšak příběhy můžete vybrat 3.

„Diskopříběh z písniček“

Můj diskopříběh začal před dvaceti lety, v mých dvaceti letech. Na diskotéce naše láska vzplála, jen měla trochu krátký děj...při písničce Colu,pijeme colu mě pozval jeden kluk na panáka. Později na parket, kde mi šeptal do ouška: „Podej mi ruku a projdem Václavák“. Byli jsme jak děti ráje, stávali jsme v pasážích a líbali se v podchodech, byly to decibely lásky....Za nějakou dobu jsme bydleli v cizím bytě, měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře a za krátký čas jsem prala plínky pro malé poupátko v podobě syna. Jenže ten, kdo měl s námi zůstat, ráčil odejít. Já jsem doma kolíbala , byla jak Perpetum mobile, on řekl mi jen, nenapovídej, jak chovat se mám a šel dobýt svět, možná i třetí galaxii....

Po čase se vrátil a já ho pozvala dál, řekla jsem si, vždyť spí tam jeho syn..... Povídal, že nás má moc rád, já mu říkala, nelži mi ,.....ale ....Chodili jsme do Šárky, kupovali polárku, šetřili jsme na dárky a sbírali s malým céčka....Z naší „nové“ lásky narodilo další poupátko - druhý syn. Já znovu začala prát plínky a ten, kdo měl s námi zůstat, opět ráčil odejít. Říkal si hurikán a odjel neznámo kam....

Já naštěstí měla prima rodiče, kteří nám pomohli, říkali, to je i naše věc, my vás máme rádi.... Je těžké brát věci tak, jak jsou, ale řekla jsem si : „ jinak to nejde „ , zas bude O.K. Poznala jsem, že mám nejen prima rodiče, ale i pár přátel, co uměj za to vzít a nepřestali hrát, když jsem si říkala, to byl zas den a padala únavou. Ono totiž přátelství je někdy víc, než láska....
Dnes mám doma již dospělé, studující syny, kteří chtějí žít non stop a s tím co přijde se také chtějí rvát, jen spoléhám na to, že chtějí žít i tak, jak se má. Doufám, že půjdou po cestách růžových s dívkami, co mají rády klid... a já za pár ( dlouhých ) let, budu s vnoučaty sbírat céčka a zpívat si Colu, pijeme colu, budeme sedět všichni u jednoho stolu i s mou mamkou a mými přáteli a kluci si řeknou, to máme prima maminku ....kdo ví.....

Ilona

„Lyžák“

Trapnej zážitek se mi stal na lyžáku. Jdu se osprchovat a nechám přivřené dveře od pokoje pak jdu ze sprchy jen v ručníku a dveře sou zabouchle a jak kopu do dveří a někdo otevře, ručník spadne a tam kluci ze třídy .

Verča

„Striptýz"

Byla jsem s přáteli na večírku.Byla tam celkem legrace, popíjeli jsme a nikdo ani moc nesledoval hodinky a tak čas ubíhal a alkohol ubýval. Nad ránem se nám to trochu zvrhlo a přišla řada i na striptýz... No, zas tak horký to nebylo jak by si někdo mohl myslet...skončili jsme ve spodním prádle a já ještě s jednou odvážnou jsme sundali práskačky, ale zády, páč nám víc stud nedovolil. Po mejdanu jsme šli po různu domů. Doma na mě čekal přítel s kamarádem a taky tam trochu pařili...Vešla jsem do dveří a pozdravila.Byla jsem překvapená jak mě má rád a jak asi celou dobu vyprávěl jak mě věří a podobně.Obyčejně asi chlapi probírají jiné věci....Po odchodu kamaráda jsme šli spát, byla jsem dost unavená a když jsem si svlékla tričko udiveně na mě zíral a důvěra byla ta tam.Měla jsem totiž podprsenku naruby a dost mimo místo kde by měla pomáhat a chránit...Asi nemusím dál popisovat jak se mi pak těžko důvěra získávala zpátky...Tolik můj příběh...

Mirka

„Svačinářka“

Když jsem se učil na truhláře prodávala u nás v kantýně taková pěkná holka.Občas jsme jí prosil jestli by mě nemohla svačinu přinést do šatny.Neměl jsem moc času a ona mě to tak ulehčila.chtěl jsem jíst v klidu a tichu a né na dílně.Vždycky jsme poklábosili, a pak zase šla.Byla moc milá a já byl rád že mám spřízněnou duši. Jendou mě nesla svačinu, ale zabouchla se mi skříňka a né vždy šla hned otevřít.Vzteky jsem do ní bouchal, ale nic...Bohužel jsem v té době na sobě neměl vůbec nic.Vylezl jsem zrovna ze sprchy.Hlavou mě blesklo , že za chvíli mě Radka, tak se jmenovala přinese svačinu. Chvilku jsem zmatkoval, ale pak jsem si řekl, no tak se zakreju a vysvětlím to a třeba mě pomůže, no bóže.Najednou se rozrazili dveře a do místnosti světe div se vlítla její máma...Radka měla moc práce a její máma se nabídla že mě svačinu donese.. Když mě viděla, nezmohla se na nic a já taky ne.Až teprve po svatbě nám její máma uvěřila že fakt nic nebylo a že do tý doby to bylo jen o svačinách.Radku jsem si totiž vzal a její máma spoň viděla do čeho ta holka opravdu jde 

Tomáš

„Stanování“

Byl letní deštivý večer, už jsem ležela v posteli a pomalu se procházela v krajinách snů, když v tom začal drnčet na mém nočním stolku telefon. Leknutím jsem chvíli ani nedýchala, ale když jsem se vzpamatovala, rychle jsem ho zvedla a ospalým hlasem do sluchátka zabručela: "Prosím?" Z druhého konce se ozval ten známý a věčně veselý hlas mého dlouholetého kamaráda Tomáše, který mi nabízel, jestli bych s ním a dalšími lidmi nechtěla jet hned druhý den na výlet pod stan. Druhý den jsem vstala opravdu brzy a ihned začala balit potřebné věci do tašky.Rozloučila jsem se s rodiči a už utíkala k autu, u něhož na mě čekala Kristýna, která mi pomohla s věcmi, a pak jsme nasedli a ujížděli, až se za našimi koly zvedaly obláčky prachu.Po necelých třech hodinách jsme už byli na místě. Nejdříve jsme postavili stany, vybalili potřebné věci a pak jsme se rozhodli, že půjdeme prozkoumat okolí. Stanovali jsme v kempu, který se nacházel u Vranovské přehrady a všude kolem nás se tyčily do výšky špičaté vrcholky skal a také se zde rozkládaly velké rozlehlé lesy, které přímo vyzývaly ke krásným procházkám. Trochu jsme se s Tomášem oddělili od skupinky kamarádů a šli lesem jen tak sami. Po chvíli ticha mi Tomáš řekl: "Pojď za mnou, něco ti ukážu." Najednou se před námi objevila mýtina, na které se pásly srnky. Byl to pro mě nepoznaný zážitek. Ještě nikdy jsem srnky neměla možnost zahlédnout, ale teď od nás byly skoro na dosah. Když jsme dorazili ke stanům, hned se nás všichni ptali, kde jsme byli a že o nás už začínali mít strach. Moc jsem je nevnímala, protože jsem byla velmi unavená. Rychle jsem se zachumlala do spacího pytle a neskutečně se těšila na zítřek. Ještě byla tma, ale Tomáš už mě přišel vzbudit ke snídani. Po jídle jsme se rozdělili do malých skupinek a vydali se na denní tůru.

Po křivolakých skalních cestičkách se nám šlo opravdu špatně, a tak jsme museli velmi často zastavovat, abychom si odpočinuli. "Ještě můžeš?" Zeptal se Tomáš. "Jo, ještě můžu." Ve skutečnosti jsem ale měla jazyk na vestě a v duchu se modlila, abychom už byli nahoře. Po Hodině jsme se konečně vyškrábali nahoru. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsme opravdu na špičce skály. Když jsem pak shlédla dolů, měla jsem celé údolí jako na dlani. Měla jsem takový nepříjemný pocit, protože kameny, na kterých jsme právě stáli, se nepříjemně kývaly. Najednou se Tomáš pohl, kámen se nepříjemně zahoupal a mně podklouzla noha. Tomáš mě rychle chytil za ruku a zakřičel: "Mám tě a nepustím tě, slyšíš? Pevně se drž!" Naštěstí jsem se nohou zachytla za jeden výstupek a pevně se Tomáše chytla kolem krku. Když jsem opět stála pevně nohama na zemi, oddechla jsem si. "Uf," vyrazil ze sebe Tomáš. "Asi už bychom měli jít zpátky." Jen jsem přikývla a usmála se.Tomáš se mi celou cestu omlouval a sliboval mi, že už mě nikdy nebude brát do výšek a že za všechno může on a že by si nikdy neodpustil, kdyby se mi něco stalo. V Kempu všichni začali vyprávět o svých zážitcích, a když vyprávěl Tomáš, co se stalo nám, ještě pořád se mu klepala kolena. I když si asi říkáte, že mě na tu skálu neměl brát, ale to není jeho vina, protože jsem tam chtěla jít i já. Vím, že ho mrzí to, co se stalo i do dnes. Od toho dne není Tomáš jen mým kamarádem, ale stal se i mým nejlepším přítelem, kterému se se vším mohu svěřit a vím, že mě vždy pochopí. Tomáš na té skále dal v sázku svůj život, jen aby zachránil ten můj.

Šarlota Kušnírová

„Větší Petra“

Můj příběh je krátký.Odehrál se na lyžáku.Chodili jsme potají za holkama, nikdy nás nechytli a nikdy nebyl průšvih...vedoucí byli asi tolerantní, nebo si to jinak nedokážu vysvětlit...Měl jsem tajnou lásku, jmenovala se Petra...pomrkávali jsme po sobě, občas se chytli nenápadně za ruku a taky už i nějaká pusa proběhla...Slovo dalo slovo a já za ní šel večer potají do pokoje.Všichni byli v klubovně...Zaťukal jsem a ozvalo se dále..Po tmě jsem nahmatal její postel a v ní nohu Petry.Zašeptala, jestli se chci přitulit...No, tak to jsem fakt na druhý pozvání nečekal...Vlezl si k ní a prozkoumával terén. Byla najednou taková větší...ale nepřikládal jsem k tomu pozornost...Pak se najednou rozrazili dveře a v nich stála Petra a ještě další dvě holky...Byl to trapas, byl jsem v pokoji s jejich spolubydlící .....Měli to rozdělený a já měl přijít až o hodinu později ....špatně jsem se podíval na hodinky...to byl ale trapas...

Ondra

„Dveře“

Ahoj. Jednou jsem si zabouchla dveře.Od sousedky jsem zavolala na pohotovost a nadiktovala vše potřebné...Na dispečinku dělal známý mého manžela.Několikrát jsem ho viděla, ale nikdy u nás nebyl.Takže jsme měli malinkou protekci vzhledem k ceně zásahu a taky rychlosti...Za chvilku už byla pohotovost v baráku, ale já o tom nevěděla, protože mě chtěli překvapit, což jsme v té době netušila...čas plynul a za chvíli, což byla asi hodina mě zazvonil telefon...můžete jít před byt? Tam už čekalo překvapení v podobě nového zámku, opravených dveří a krásně se lesknoucích nových klíčků...kluci mě na přání mého muže dokonale překvapili...stáli totiž o patro výš ...na dispečinku si spletli šestku s pětkou...Takže sousedka nademnou měla pěkné nové klíče a já? Šla jsem zase na kafe vedle a čekala, jestli to zvládnou napodruhý a nebo jestli dostane nový zámky celej panelák...

Lucka

„Tetin Prstýnek“

Tetin prstýnek - třicátého června jsem byla svědkem velice krásné události. Jela jsem totiž ke své tetě na venkov, kde jsem měla strávit dva týdny prázdnin, na které jsem se velice těšila. Hned, jak jsem přijela k tetinu útulnému domečku, zaujala mě velká ohrada s koňmi, které vlastní tetini sousedé. Čím jsem byla blíže k tetině domečku, tím víc, jsem se nemohla dočkat toho, co mě v průběhu těchto týdnů čeká. Najednou jsem zahlédla tetu, která zrovna sázela do truhlíků různobarevné květiny a rychle se k ní rozběhla. " Ahoj" Slyším její hlas již z dálky. Pak se z dílny vynoří tetin přítel, který neustále něco kutí a hned mě zaúkoloval. " Pojedem spolu večer do města jo? "Ale tetu necháme doma." Vůbec jsem nevěděla, co a jak, ale nic víc mi tetin přítel nechtěl říci. Teta byla z jeho počínání ještě víc vyvedená z míry, než já, ale ani jí neodpovídal na zvídavé otázky. Když slunce začalo opouštět svůj nebeský balkón a pomalu se ukládalo ke spánku, nasedli jsme s mým teď již strejdou do auta. Jeli jsme asi půl hodiny a pak se auto zastavilo před vchodem do místního zlatnictví. Strejda chtěl kupovat prstýnek, ale v té chvíli jsem ještě netušila, pro koho bude.

Pomáhala jsem mu vybrat a nakonec jsme vybrali jedinečný kousek z bílého zlata, na němž se vyjímaly drobné ornamenty z růžového zlata. Pak ještě strejda zakoupil stilovou krabičku a do ní prstýnek uložil. Zpáteční cesta mi připadala delší, než poprvé, ale pak už na nás čekala teta s večeří. Všichni jsme se najedli a pak se začalo dít něco, co jsme ani já, ani teta neočekávali. Strejda zhasl světla a naaranžoval všude kolem nás svíčky. Po té všechny zapálil a poprosil tetu, aby se postavila. On si klekl k jejím nohám a pronesl žádost, která zaskočila nás obě. "Milá Lenko, vezmeš si mě?" Pak jí předal malou krabičku ve tvaru srdíčka, potaženou červeným plyšem, ve které se ukrýval malý dáreček, který tetě bez rozmyslu strejda navlékl. Teta se pomalu posadila na židli, ze které před chvílí vstala a začala si prohlížet prstýnek, třpytící se na jejím prstě. Po chvíli se v tetiných blankytně modrých očích zaleskla malá slzička, za ní další a pak už se po jejích tvářích kutálely slzy štěstí, jedna za druhou. Strejda chvíli nevěděl, co si má myslet, ale nakonec vše dobře dopadlo. V průběhu prázdnin se ještě vzali a bůh ví, jestli nebudu mít za chvíli sestřenici nebo bratrance. Nechám se překvapit.

Dcera Antonína Kušníra

„Schody“

Jednou jsem jela taxíkem z nějakého mejdanu...bylo už dost pozdě.Cesta ubíhala příjemně a řidič byl taky fajn...Když jsme přijeli před barák zjistila jsem že nemám peněženku.Vzhledem k tomu že jsem jí ani celý večer nepotřebovala, protože jsem byla zvaná, nebyl ani důvod jí hledat.No nic.Pan taxikář byla tak hodnej a řekl, že počká Šla jsem nahoru, ale zapomněla jsem v taxíku kabelku, tak jsem se vrátila dolů do taxíku...vzala klíče a šla nahoru, našla peníze a šla dolů.Po zaplacení jsem šla zase nahoru.V tom volal taxikář, tedy dispečink mě na telefon ze kterého jsem taxi objednávala, že sem si v něm nechala tu peněženku.Šla jsem zase dolu a taxikář už se smál, zato já už začala být trochu z těch schodů spocená...Když jsem přišla domů, najednou zvonek.Taxikář....Mohla by jste jít dolu? Vrátil sem vám málo peněz...takže jsem zase šla dolů a pak nahoru.Za chvíli zase zvonek a zase taxikář...Prosím vás mezitím co jsem byl z auta mě tam někdo sáhnul a ukradl mě doklady a telefon, nemůžu si zavolat a tak jsem běžela zase dolů.Pro jistotu jsem dole zůstala raději až odjel a pak šla nahoru.Jak myslíte že jsem tam dlouho byla? Za chvíli zvonila sousedka, že si zapomněla klíče, jestli bych jí dolu nešla otevřít....Bezva večer...Už ani nevím kolikrát jsem po těch schodech běžela, ale jedno vím jistě...budu se stěhovat a chci bydlet maximálně v prvním patře...

Blanka

„Noc na záchodě“

Ahoj. Můj příběh se odehrál ještě na škole.Měli jsme vyučování hodně dlouho do večera.Jak to tak bývá, byli jsme tam až do tmy...Jednou jsem měla nějaký střevní potíže a musela jsem dost často odbíhat z učebny na toaletu.Najednou klíč v zámku a já nemohla taky rychle vstát a běžet ke dveřím pochopte.A vlastně mě ani v první chvíli nenapadlo co se stalo, což jsem záhy zjistila.No, prostě mě tam školník zamknul.Tam se zamykalo fakt všechno, snad i kyblíky na vytírání se každý přivazoval a zamykal.Zkoušela jsem blikat světlem, jestli si mě někdo všimne, ale nic...Pak praskla i ta žárovka.Školník odemknul až v sedm ráno.To si nedovede představit jak jsou takový záchody po tmě na noc neútulný...  Tak to byla moje nejhorší noc v životě...

Keira

„Univerzální manžel“

Dobrý den, ráda vás poslouchám a nedalo mi to abych vám nepřidala také svůj příběh. Je to teda spíš popis mého manžela. On je pečliví, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba "Šlehačku neměli". "Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtu?""Jo, koukal,ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE!" A nedělej ze mne blbce! Vrcholným kouskem bylo "Kup mi vložky". Napsala jsem mu na lístek název značky vložek a že mají oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 budou plné a 2 vpravo jen obrysy".

Jenže! V té době se zrovna u těchhle vložek měnil obal. Nový byl skoro stejný, jen těch hvězdiček tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v háji... Volal mi z obchodu a vztekal se u regálu do telefonu na cele kolo, ať mu řeknu "přesný název těch vložek" - ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, ať mi Přečte ty názvy - a tak začal nahlas do telefonu slabikovat "Libresse Ultra Fit and Slim, Libresse....." Já už nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v obchodě měli tehdy docela
veselé odpoledne.

Linda

„Zavinovačka“

Když jsem byla mladá,krásná a žádoucí r.1981,tak se nosily sukně tzv,zavinovačky a jako skoro každá mladá holka,tak i já chodila naostro. Jednoho krásného letního dne,jsme s partou holek přecházely u Národního divadla přes silnici směrem k Újezdu. A co se nestalo,sukně se mi rozepla a spadla na zem,samozřejmě vprostřed silnice. Myslela jsem,že se ve mě krve nedořeže,ale měla jsem velký ohlas.
Tak jsem zvesela sukni zvedla,zavázala a pokračovala s kámoškami.

Mirka

„Plavky“

Jednoho letního dne jsem se s kámošem dohodli,že pojedeme na Struhařovské rybníky si zaplavat,ale na kolech. Z Prahy jsme vyjeli v 7h ráno.Ač jsem nebyla žádný cyklista,tak jsem to zvládla,ale s trapasem. Bylo fakt horko a to ještě šlapat,tak jsem si sundala triko a jela jsem jen v šortkách a v podprsence od plavek. Když jsme se asi kolem 11h blížili k cíli,tak mi bylo divné,že už na silnici na mně řidiči troubily a jak jsme vjeli do lesa okolo rybníka,tak na mě někteří i pokřikovali. Když se kámoš otočil,tak jsem viděla jeho výraz v očích,zírající směrem na prsa. Podívala jsem se a podprsenka byla vpředu rozvázaná a jela s obnaženými prsy a plavky visely volně, Když jsme dojeli na místo,byla jsem tak unavená,že jsem na jehličí usnula,probudila jsem se za hod. a jeli jsme domů....

Mirka

„Kašna“

Tento příběh se odehrál na rozlučce se svobodou mojí kamarádky.Pilo se a slavilo.Najednou někdo dostal nápad jít ven do kašny.Že by byla legrace...bylo léto tak proč ne.Poněkud přiopilí jsme naskákali do kašny a dělali kraviny...po nějaké době dorazila policie a jelikož to nebylo nikde poblíž oken ostatních lidí a nebylo tak pozdě, tak to byla spíše řekněme kontrola a myslím, že kluci byli fajn...ještě chvilku náš nechali a pak jsme šli sami ven.No a já nemohla.Zachytla jsme se nohou pod trubku co byla v tý kašně jak v ní proudí voda...Nešlo to, prostě nešlo...No, takže policie zavolala na pomoc hasiče.Ty kašnu odčerpali a trubku přeřezali...ani to nikam nedali,tak byli hodný...Noha se po týdnu zase vrátila do normálu, ale na to jak jsem tam byla hodinu a půl uvězněná se zapomenout

Linda

„Nevěra“

Ahoj. Můj příběh se odehrál na hotelu ke jsem byla s manželem na svatební cestě...Pěkně jsme si to užívali sauna, plavání, večeře, bowling...moc hezký...Jednou jsme zůstali v hotelovém baru a poněkud jsme se unavili...Manžel šel na před a já ještě dopila svůj drink a zaplatila a šla za ním...Vyjela jsem výtahem, vešla do chodby...Dveře u našeho apartmá byli pootevřené, takže jsem ani nepotřebovala klíč...Když jsem přistoupila ke dveřím a chytla za kliku, tak jsme slyšela dost podivné zvuky...No, podivné až zas tak nebyli jako spíš v určitých věcech zásadní...Prostě bylo slyšet jak si to v pokoji někdo užívá ve dvou...Krve by se ve mně nedořezal.Hlavou mě proběhlo spousty myšlenek, proč tak brzo když jsme na líbánkách, jak mě to mohl udělat a podobně.Nevěděla jsem co teď, ale něco mě vedlo dovnitř je tam jít vykřičet a přesvědčit se jak to teda je...Vrazila jsem dovnitř a tam jsem našla spinkajícího manžela v postýlce a ty zvuky vycházeli z televize...Jak se převalil přepnul na kanál pro dospělé a tak jsem si fakt vydechla, spadl mě kámen ze srdce...Zavřela jsem dveře, manžela nechala spát a když už to tam běželo, tak jsme se chvilku dívala......Tak to byl můj příběh o nevěře mého čerstvého manžela...

Michala

„V krámě“

Příběh nebo trapas se mi stal když jsem jel jednou na nákup...Byl jsem unavenej po práci, byl jsem fakt na dně, doma nějaký problémy, auto mě zlobilo...No, někdy se to sejde...V krámě jsem si dával do košíčku, nandal co jsem potřeboval a pak šel ke kase...vnímat jsem začal až ve chvíli placení...částka se mi zdála o dost větší nežli jsem čekal...podíval jsem se na účet...vložky? Pacholíky? Proč? Šel jsem ke kase a pani mě ujistila že markovala co jsem dal na pás...No, měla pravdu v tašce jsem našel spousty věcí co nebyli moje...šel jsem zpátky do krámu a našel pani s dětmi co měla můj vozík...ty zatím na mé něco jako holení a podobně naházeli svoje věci...no tak jsme to poplatili jak se dalo, pozvali se na kafe a dodnes se stýkáme a děláme si legraci z toho že jsem si ani nevšiml, že kupuji cizí ženský vložky...Tak se mějte a ať vám to šlape Viktor...

Viktor

„Smůla“

Můj příběh vlastně ani není příběhem, ale krátkou výpravou do mého života a jednoho dne, pro mě nejhoršího...Bylo to asi před třemi lety...Ráno jsem vstala a vařila vodu na kávu.V tom odešla konvice a vyhodila pojistky v celém baráku.Cestou do práce jsem ztratila klíče.Což nebylo ještě tak hrozný, jako to, že jsem měla nehodu v autě.Nebylo to tak vážný, takže jsem po 3 hodinách čekání na policisty odjela do práce.Tam mě odešel počítač a můj šéf mě sundal prémie.Když jsem jela domů, zasekla jsem se ve výtahu.Taky jen krátce, ale příjemný to fakt nebylo.Přišla jsem na parkoviště a auto fuč, odtažený.Když jsem po peripetiích na odtahovém parkovišti dojela domů přišel syn, že taky stratil klíče a tak jsme na schodech čekali na manžela až přijede z práce.Doma už bylo všechno v pohodě, jen nám trocu vytekla pračka a při žehlení jsem si spálila džíny....To je všechno.Myslím, že na jednoho toho bylo poměrně dost a věřte nebo ne, tohle se událo mezi osmou ráno a večer.

Linda

„Stopařka?“

Mám pro vás opět jeden příběh blondýny: .... zavzpomínala jsem si na dobu, kdy jsem já stopovala. V té době jsem byla ještě na střední - a abych ušetřila nějaké kačky, tak jsme ze školy jezdily s holkama stopem. Abychom měli větší pravděpodobnost, že nám někdo zastaví, stály jsme u cesty asi v 10-ti metrových rozestupech po jedné. Většinou jsme chodily po třech. Když nám někdo zastavil, seběhly jsme se k autu, které zrovna zastavilo (jako hladoví psi), a doslova se všechny vnutily, aby nás ten dotyčný člověk svezl najednou.

Jednou mi zastavil starší pán v pěkné Audience a já jsem chtěla zamachrovat a sedla jsem do auta sama. Auto se rozjelo - já jsem se nestihla připoutat a řidič mi hned začal pásy stahovat a zapínat se slovy "pásečky si zapni slečinko". Já mu odpověděla jo, už si je zapínám a pak jsem si najednou všimla, že se nějak podivně chvěje. Ptám se ho: "stalo se vám něco?" A on mi odpověděl: "nene, jen ty pásečky si zapni" a pak jsem si všimla, že jeho rozklepaná ruka skončila na mých prsou. V té chvíli by se ve mě krve nedořezal. Okamžitě jsem mu řekla ať zastaví. Pořád se celý třásl, jak byl nadržený. On ale jel dál. Tak jsem za jízdy otevřela dveře a už jsem chtěla vyskakovat i za jízdy z auta. Před námi parkovalo auto a jak jsem otevřela ty dveře, tak si je o něj málem urazil. Zabylo mu líto si ničit novou Audi, kvůli nějaké stopařce a dupnul na brzdy. V tu chvíli jsem si řekla, teď nebo nikdy a vyletěla z auta jako blesk. Vyklepaná a vystrašená jsem vyšla zpět za holkama, které stopovaly se mnou a řekla jim, co se stalo... od té doby jsme stopovaly minimálně ve dvojicích. Ten den jsem sice byla řádně vyděšená, ale neponaučila jsem se a další den šla stopovat znovu... Teď už se tomu jen směju, někdo si plete prostitutku se stopařkou a někdo stopařku s prostitutkou :-)

Lucka

„Učitel“

Příběh se mi stal na škole.Měli jsme profesora na matiku a byl docela sympaťák.Občas se na mě usmíval a někdy se i na mě dlouze zadíval.Jako pro holku v tom věku to pro mě bylo jasný znamení.Nevěděla jsem co mám dělat.Bála jsem se, ale bylo ve mně se přiznám i trochu napětí...No nebyl ošklivej no.. Jednou mě požádal jestli bych mu nepomohla s přípravou vánočního večírku, výzdoby a podobně...Byla jsem dost nesvá, ale souhlasila jsem.Podle dohody jsme do jeho kabinetu zašla po skončení vyučování když se už škola zamykala.Zaklepala a vešla dovnitř...Řekl ať se posadím...chytil mě za rameno, usmál se a poděkoval, že jsem přišla...Pak na mě mrknul...nevěděla jsem co dělat.Pak se otočil a zamknul dveře a strčil si klíč do kapsy.Začala jsem panikařit a těkat až jsme vyskočila a začala křičet co si to představuje a že co si o mě myslí jaká jsem a podobně...Snažil se mě uklidnit, ale marně...vyváděla jsem... V tom klíče v zámku, ale zvuk nešel ze dveří kudy jsem přišla já, ale z druhý strany....Do druhých dveří vstupuje profesorka Stránská a říká proč tak křičím, dává panu profesorovi pusu a říká, že je ráda že jsem přišla, protože dostali na starosti výzdobu a že Jakub, můj profesor měl za úkol někoho požádat aby jim pomohl...Byla mě hanba, takovej výstup...a pro nic...Málem jsem se propadla hanbou..Oni dva se za měsíc vzali a já si dávám pozor na to co znamená a když někdo zamkne dveře, tak to ještě neznamená, že jde do tuhýho..

Pavluš

„Zlobivec“

V srpnu 2004 jsme si se známýma udělali celodenní výlet na Slovensko. Naplánovali jsme cestu na kúpalisko v Rajeckých Teplicích. V ten den jsem hlídal dítě od jedné mé kámošky. Řeknu vám je to pěkně rozmazlenej kluk. Furt mě otravoval ať sním jdu do brouzdaliště pro malý děti. Samozřejmě mě ukecal, koneckonců jsem si řekl proč ne, na břehu se opalovalo plno krásných holek. Cáchal se tam jak lachtan a pak když jsem chtěl odejít a postavil se na břehu a řekl že už jdu, tak mi ten parchantík stáhl plavky, až ke kotníkům, před zraky všech těch krásný holek ve věku 15-25let.V ten moment jsem myslel, že ho utopím

Patrik

 

[ zpět ]